Ani tentokrát nemůže chybět několik vysvětlujících vět úvodem. Hudebník Jiří Hruška v roce 1996 oslovil muzikanty v okresním městě a jejich osudy vydal v publikaci Kronika kolínských kapel. Martin Bělík tyto články pod názvem Seriál o kolínských kapelách publikoval v tehdejším týdeníku Kolínské noviny.
     Na jejich práci jsem navázal. Na sklonku roku 1997 vyšly články o rockových kapelách Kozičky a Imperial Foeticide, později se přidaly další. Sto dvacet jich shrnula v únoru 2001 knížka se stejnou číslovkou v názvu, seriál však vycházel v novinách i poté. Většinou to fungovalo tak, že na začátku týdne jsem si dal v některé hospůdce schůzku s muzikantem či rovnou celou skupinou a na diktafon jsme probrali vše okolo nich. Toto páte přes deváté jsem další den přepsal do počítače, nazítří upravil a další odpoledne dodělal načisto, nahrál na disketu a odevzdal v redakci.
     Na rozdíl od seriálu shrnutého v "modré, sto dvaceti kapelové" publikaci jsem měl nyní na většinu článků dvojnásobně více místa. I proto je tato kniha větší. Jak to však v novinách bývá, jejich struktura se často mění, a tak se proměňovalo i místo věnované těmto článkům. Nezřídka mě zastihl telefonát vedení, abych se zastavil a "zkrátil kapely", často jsme se na kratším rozsahu domlouvali předem. V tom případě jsem pak psal verze dvě. Nejdříve článek rozsahu předešlých, který jsem poté krátil podle aktuálních novinových požadavků. Většinou zůstávala fakta a vypadávaly některé zážitky či historky. Řada profilů tak bude nová nejen pro pravidelné čtenáře, kteří si profily vystřihovali (zdravím, Špíno...), ale i pro samotné aktéry, jež si vždy koupili noviny v den, kdy v nich vyšli právě oni.
     Často se mě lidé z nemuzikantského prostředí ptají: "A to je na Kolínsku tolik kapel?" Majitelé první knihy letmým nahlédnutím do obsahu zjistí, že některá jména se opakují. Je to především v kapitole o nahrávkách, kde skupiny, jejíž vznik a historie již byla posána, vydaly své první či několikáté desky, které stály za pozornost, případně radikálně obměnily složení či styl. Přesto je zde spousta souborů, o kterých se píše poprvé. Osobně mám radost ze zdokumentování dnes již neexistujících seskupení jako byl Scatcat, Extrakt, Černá vdova či Minimax, kdy z fotek vlasáčů v pruhovaných kalhotách dýchá historie. Radost o to větší, že jsem v Kolíně nevyrůstal, takže právě o těchto již dávno rozpadlých formacích se dozvídám zprostředkovaně. Tak jsem se například sešel s bubeníkem Rosťou Vobořilem, který mi toho napovídal tolik, že jsem mu zasvětil dvě seriálová pokračování, nádherné bylo setkání Honzy Čerňanského s Láďou Husákem po zhruba třech letech, rozhovor se stoletým Janem Zemanem, ale i mnoho dalších.
     I tentokrát jsem se snažil o to, aby hrdinové pocházeli z Kolínska. Zařadil jsem například i jevanský Wohnout, což ale neznamená, že se příště objeví všechny hvězdy žijící v této pražské výspě, bratři Homolové do regionu určitě patří, stejně jako Polymetal či Komunální odpad.
     Vyšel jsem vstříc i některým hlasům a kde jsem znal, připojil jsem i spojení na kapelu. Pokud jsem to považoval za nutné, přidal jsem i aktualizaci pod čarou, i když například u takového Modrého Mauritia bych musel aktualizovat ještě v tiskárně, a stejně by bylo pozdě.
     Na seznamu mám ještě nějaká jména, která by měla co říci, další seskupení i nahrávky stále vznikají. Další díly seriálu a zároveň kapitoly případné třetí knihy však budou opět kratší.

  Zdeněk HEJDUK, říjen 2003